Kdysi dávno jsem žil v bariérovém bytě a z něj jsem se sám nemohl dostat ven. Trochu jsem se v bytě nudil a focení mi v hlavě leželo už delší dobu. Akorát jsem neustále řešil to, jak budu fotoaparát ovládat, protože mám špatný úchop. Zjistil jsem ale, že existuje kabelová spoušť, kterou jsem mohl mít v puse – moje první „kousátko“ -, a tak jsem si koupil foťák a začal jsem se učit fotit a upravovat fotky.

Foťák se pro mě stal komunikačním nástrojem, donutil mě chodit mezi lidi. Dodal mi odvahu a sebevědomí se s nimi setkávat. Díky němu potkávám zajímavé lidi s úžasnými inspirativními příběhy. A to mě naplňuje, obohacuje a přináší mi to radost. „Fotoaparát je mou bránou k lidem.“